Znovuobjevený film o J.B.Herclíkovi z roku 1964

Velmi pěknou návazností na odhalení pamětní desky mistrům Herclíkům se stalo znovuobjevení filmu o J.B.Herclíkovi z roku 1964. Pan Škába, který byl odhalení pamětní desky přítomen, zavolal svému příteli Janu Jelínkovi, zda si pamatuje, jak natočil film o mladoboleslavských houslařích a zda ho někde ještě nemá. Pan Jelínek měl tušení, že by se mohl kotouč s filmem nacházet u něj doma na půdě. V té době ale ze zdravotních důvodů na půdu sám nemohl, tak se tam vypravil pan Škába a krabici s 16mm filmem i samostatným zvukovým záznamem objevil! Na první pohled bylo vše ve velmi dobrém stavu. Vznikla tak myšlenka na přepis filmu do digitální podoby. 

Tady už byla řada na našem spolku. I s pomocí pana Škáby jsme vyhledali firmu FotoŠkoda, která přepisy filmů z pásek provádí. Oslovili jsme je, dohodli se na kvalitě přepisu a protože jsme nevěděli, zda je na zvukové stopě i mluvené slovo, tak i na způsobu synchronizace filmu se zvukem. Na konci února jsme si film vyzvedli a zde i v sekci OSOBNOSTI ho se souhlasem pana Jelínka uvádíme:

Tady je krásná vzpomínka přímo od pana Jelínka: 

Kdysi strašně dávno jsem žil několik krásných let v Mladé Boleslavi. Moje první žena tam pracovala a když jsem končil vojnu, sehnala mi práci v tehdejším Osvětovém domě.

A já našel ve skladu OD šestnáctimilimetrovou kameru. Už dávno předtím jsem začal amatérsky natáčet osmičkou Admirou, kterou koupil můj táta.

"Šestnáctka" byla ovšem něco úplně jiného. A já se zamiloval do zcela vážné filmové tvorby. Kromě jiného jsem natáčel coby kameraman dopisovatel tehdy mladé Československé televise pravidelné příspěvky o Mladé Boleslavi a okolí pro Televizní noviny.

Ale vedle zakázek jsem si mohl napsat scénáře k vlastním filmům.

A jeden z nich jsem věnoval mladoboleslavskému houslaři panu Josefu Bohumilovi Herclíkovi. Už nějakou dobu jsem směl chodit k němu do jeho dílny ve Vodkově ulici a se starým pánem jsem se spřátelil. Takže mi dovolil, abych překážel se svým světelným parkem, stativem a kamerou, abych ho nenápadně režíroval a aby některé věci opakoval, dokud jsem nebyl spokojen.

Natáčení probíhalo před rokem 1965 a hotový film jsem dokonce odvezl do Anglie, kam jsem směl vyjet na festival amatérského filmu ve městě Banbury.

Pan Herclík byl velmi potěšen, že snímek o jeho práci uvidí diváci v Anglii a dokonce mi potají předal několik liber, abych pro jeho potřebu nakoupil v Londýně cosi potřebného ve slavné prodejně houslařských potřeb. A pošeptal mi, že to, co zbyde, mohu utratit za něco, co v komunistickém Československu nelze sehnat. Dlužno dodat, že svetřík z čisté anglické (či skotské?) vlny, který jsem přivezl své mladé ženě, byl dárkem, který jí dělal radost dlouhá léta.

I když jsem poté přešel v roce 1968 jako režisér do Krátkého filmu Praha a natočil tam mnoho filmů, vzpomínka na natáčení v dílně pana Herclíka je uložena v mé paměti velmi pečlivě - tisíce drobností, nástrojů a pomůcek, vůně dřeva a laků, krásná tvář tvůrce houslí, plně zaujatá prací...

Jan Jelínek