Mistr houslař
Text: Eva Drahotová (zveřejněno ve sborníku Řemeslo má zlaté dno aneb každý začátek je těžký sestaveném Helenou Červenou /2013/)
"Housle - dokonalý hudební nástroj, který vyniká nejen ušlechtilým tónem, ale i výtvarnou krásou. Dnešní podobu dostaly v 16. století." V těchto dvou větách je obsaženo celé mistrovské umění houslařů.
Ale malá holčička, která se začíná učit hrát na housle, neví o něm vůbec nic. V první hodině se seznamuje s nástrojem. Učí se, jak se housličky drží, jaký mají zvuk, brnká na struny jedním prstíkem. Ví, kde mají housle hlavu, duši a také kobylku.
"Paní učitelko, můj strýček je houslař a já budu taky houslařka". Paní učitelka se usměje a holčičce řekne: "Děvenko, tvůj strýček hraje na housle, není tedy houslař, ale houslista. Abys věděla, kdo je houslař, uděláme si vycházku za jedním mistrem houslařem". Místo další hodiny se paní učitelka s holčičkou vypraví na návštěvu do dílny mistra houslaře J. B. Herclíka. Pan Herclík je velmi milý pán, má šedivé vlasy, veselé oči a dobrotivou tvář. V dílně voní dřevo a lak. Na pracovním stole je tolik různých nožíků, dlátek a dalších nástrojů, všechny pečlivě seřazené. Všude kolem okolo jsou samé housle, violy, kytary i violoncella, některé ani nejsou úplně hotové. Jedny úplně malé housličky se vešly do krabičky od sirek! A v rohu dílny stojí dokonce i basa, která je trošku prasklá a pan mistr ji bude opravovat. Holčička je zvídavá, všechno si prohlíží a má dovoleno sáhnout si i na ještě nehotové housle. Na konec návštěvy pan mistr na jedny housle i zahraje.
"Je to tedy houslista nebo houslař?" Obojí, mistr Herclík byl totiž také několik let druhým houslistou v Mladoboleslavské filharmonii.
Ano, naše město se může pyšnit tím, že více než šedesát let mělo svého Mistra houslaře. Josef Bohumil Herclík měl svou dílnu ve Vodkově ulici. V rodinné tradici pokračoval i jeho syn Přemysl Herclík.