Jiřičky v jižní Africe

      Těší nás, že jsme mohli přispět na hluboké zážitky dětí při koncertním turné a na skvělou reprezentaci naší vlasti, našeho města, Základní umělecké školy a české kultury. Publikujeme avizované zážitky tak, jak jsme slíbili v posledních aktualitách.

      Žádný div, řeknete si. Je to tak přece každý rok. Houfy malých opeřenců chystajících se na dalekou cestu jsou neklamnou známkou končících prázdnin a začátků školních povinností. Ti, kteří to zvládnou se na jaře zase vrátí. Naše boleslavské Jiřičky to všechno bravurně zvládly za osmnáct dní, do kterých se toho vešlo jako do málokterých jiných. Pro ilustraci snad nejlépe poslouží trocha statistiky: Celkem šestadvacet hodin v letadlech, stovky kilometrů v autobusu, letiště v Praze, v Dubaji, v Durbanu, v Johannesburgu a v Kapském Městě. Pět koncertních vystoupení, tři workshopy, dohromady osm úspěšných a radostných setkání s hudbou nebo, chcete-li, osm úspěšných reprezentací našeho města, naší země, naší kultury. Vrcholy se stanovují obtížně, sborový zpěv není atletika, nedá se jen tak změřit. Možná jím byl organizátory precizně připravený koncert v Kapském Městě za účasti dalších dvou místních sborů, kde byly Jiřičky za opravdové hvězdy. Nebo spíš společný koncert s Drakensberg children´s choir, absolutní světovou extratřídou? Anebo "jen" bouřlivý aplaus ve stoje po závěrečných "Queenech" před osmi sty středoškoláky z prestižní soukromé školy Curro v Pretorii? Energie proudily a nabíjely. Počty zvířat spatřených, focených a natáčených jdou také do stovek. Představte si procházku, třeba na Chlum, kdy cestou nepotkáte zajíce, bažanty a zatoulané kočky, ale paviány, antilopy, pakoně a zebry. Máte pravdu, to přirovnání se moc nepovedlo, to se musí prostě zažít. Dvě úžasné, doslova přírodopisné výpravy do Dračích hor s návraty v dynamických západech slunce, které se tam na obloze opravdu nezdržuje. Exkurze v chovné stanici dravých ptáků, s jedinečným výkladem a ukázkami jejich dovedností. Takovou hodinu zoologie na samém začátku školního roku si dáme líbit. A výlet na safari. Hned dvakrát. Džípy, pštrosi, nosorožci, hroši, žirafy, sloni, docela jako v televizním dokumentu. Víme, nebo aspoň tušíme, jak se žije v Pretorii, jak v Kapském Městě. Tam už bychom nezabloudili, projeli jsme ho křížem krážem a jako správné Jiřičky obhlédli i z ptačí perspektivy, jak jinak než ze slavné Stolové hory. Jihoafrická republika je úžasná země, plná přírodního bohatství, milých a pohostinných lidí, které jsme potkali v našich hostitelských rodinách, ale také země plná kontrastů, přestože nic na světě není černobílé, což v této zemi platí téměř doslova. Jinak se žije v hlídaných resortech s vilami a golfovými hřišti, jinak v chudinských předměstích kolem dálnic. Díky, pane prezidente Nelsone Mandelo, ale cesta bude ještě daleká. I to je cenná zkušenost. Aby si člověk uvědomil, aby si vážil, aby poděkoval. Nejen na mysu Dobré naděje, kde se to rozumí jaksi samo sebou. Jiřičky posílají veliké poděkování všem, kteří u toho byli a zaručeně nelitují, všem, kteří pomohli, na čele se statutárním městem Mladá Boleslav, všem laskavým dárcům a sponzorům. Speciální dík letí zpátky do Afriky k naší spolehlivé průvodkyni, paní Maralii Teron (nezapomeňte, za rok možná u nás!) a ten největší tradičně patří hlavní organizátorce a sbormistryni, paní Jiřině Jiřičkové.

Martin Herrmann

 Fotogalerii najdete zde.