Bennewitzové a Kukalové

      Uplynulé dny byly potěšením pro fanoušky vrcholné kategorie komorní hudby - smyčcového kvarteta. Nejdříve jsme v mladoboleslavském kostele sv. Bonaventury uvítali proslulé Bennewitzovo kvarteto, které vystoupilo s mezzosopranistkou Markétou Cukrovou. Koncert byl součástí koncertního cyklu Rok na 4 doby. A hned druhý den jsme mohli navštívit koncert mladého Kukal Quartetu ve Sboru českých bratří v rámci abonentní sezóny Kruhu přátel hudby. Pozorní posluchači zaregistrovali odlišné posazení souborů, kdy naproti primáriovi může sedět violista nebo cellista. Obě posazení mají svoje výhody. 

      Oba soubory na úvod koncertu zvolily skladbu klasicismu, tedy období, kdy smyčcové kvarteto vzniklo. Benewitzovo kvarteto provedlo překrásně jeden z vrcholných kvartetů Josefa Haydna, Kukal kvartet se brilantně zhostil jednoho z posledních Mozartových kvartet. Obě díla vznikla v 80. letech 18. století. Kvarteta hrála v kostelní akustice, která pro komorní hudbu není ideální a delší dozvuk brání v dokonalé srozumitelnosti hudby. Jsou ovšem skladby, kdy se dá dozvuk využít ke krásnému vyznění díla - jak jsme slyšeli u Bennewitzova kvarteta při velkolepém provedení 3. kvartetu Alfreda Schnittkeho. Myslím, že nikdo z posluchačů by nevěřil, že soubor hrál tuto skladbu veřejně vůbec poprvé v kariéře. 

      Pro hudební příznivce je radostí sledovat, že tradice české kvartetní školy pokračuje od slavného Českého kvarteta přes Smetanovce, Janáčkovce a Vlachovce k dalším generacím skvělých komorních těles. Je zajímavé, že kvarteta stále nacházejí originální a zajímavé názvy souborů. Bennewitzovo kvarteto nese jméno houslisty a ředitele Pražské konzervatoře Antonína Bennewitze (1833-1926), který se zasloužil o vytvoření české houslové školy. Mezi jeho žáky patřil Otakar Ševčík, František Ondříček, ale také Karel Hoffmann, Josef Suk a Oskar Nedbal, jimž dal podnět k založení slavného Českého kvarteta. Kukal Quartet je pojmenován po současném českém původně houslistovi, pak i dirigentovi a nyní zejména skladateli Ondřeji Kukalovi. Jeho životní příběh by vydal na knihu nebo celovečerní film. Pokud máte zájem, přečtěte si o něm například starší rozhovor Lenky Dohnalové na stránkách Operaplus nebo prožijte jeho rozhovor s renomovaným hudebním publicistou Lubošem Stehlíkem na stránkách Polyharmonie.

      Musíme ještě zmínit, že úterního koncertu ve Sboru českých bratří se zúčastnila v plné svěžesti naše nejstarší členka, paní Jaroslava Koubková (ročník 1922) a že Základní umělecká škola připravila na úvod skladbu svého pedagoga, kytaristy Jiřího Horáčka, jehož nedožité 85. narozeniny si letos připomínáme. Trio ve složení Markéta Janasová, Anna Marie Bečvářová a Jitka Horáčková předneslo jeho skladbu Za oponou deště pro zpěv, housle a kytaru.