Ladislav Herclík

Narodil se 27.prosince 1895 v Benátkách nad Jizerou. Dětství prožil ve svém rodišti kde rovněž navštěvoval obecnou školu. Pak se odstěhoval s rodiči do Mladé Boleslavi, kde ho jeho otec František Herclík vyučil houslařině. Zanedlouho jej však otec poslal pracovat k houslaři Zazvonilovi do Kladna. Ladislav však po několika týdnech přešel ke kladenskému Bittnerovi, který byl lepším houslařem než Zazvonil. Zde však také dlouho nevydržel a v roce 1914 odjel k švýcarské firmě J.E. Züst v Zürichu, kde zůstal až do vypuknutí 1.světové války.

Jakmile byla vyhlášena 1.světová válka, byl spolu s jinými Čechy povolán na československý konzulát, kde byl zpraven o mobilizaci. Upozornili ho, že jakmile se nevrátí a nepřihlásí se k odvodní povinnosti, bude se zodpovídat před vojenským soudem za zběhnutí. 

Vrátil se pak domů a 15.března 1915 narukoval k 36.pěšímu pluku do Liberce. Na frontu nebyl povolán, jelikož byl u vojenské hudby, kde hrál na housle a violoncello. Posléze byl nakomandován do Debrecínu, kde pracoval jako vojín houslař u Görgy Tanszera a později v Budapešti u Nagyho.

Po pětileté vojenské službě se vrátil domů. Odstěhoval se do Kolína, kde si otevřel 1.listopadu r.1920 svůj vlastní houslařský závod. Herclíkové tak splnili slib, který dali svému stálému zákazníku kapelníkovi Fr.Kmochovi, jenž si přál, aby se v Kolíně usadil houslař.

J.B.Herclik ve vzpomínkách vypráví: "Můj starší bratr byl velmi dobrý muzikant. Protože houslařské řemeslo vyžaduje ovládat alespoň částečně smyčcové nástroje, učil mne bratr hrát na housle a violoncello. Jelikož mi hra na violoncello příliš nešla, trestal mě bratr tak, že mě bil smyčcem přes prsty. To mě od violoncella odradilo, a tak jsem se na ně nikdy dobře nenaučil hrát." 

Své houslařské a muzikantské zkušenosti předal nejen svým žákům, které vyučil (V.M.Vlková, Josef Kříšta, Otakar Kolář, Rudolf Rak, Miroslav Matyáš, Zdeněk Jindra), ale i těm, kteří se později věnovali jinému než houslařskému řemeslu. Jedním z jeho žáků byl violoncellista Vlachova kvarteta a profesor konzervatoře Viktor Moučka, který na L.Herclíka vzpomíná nejen jako na výborného houslaře, ale i dobrého muzikanta. 

L.Herclík sám působil jako člen Kmochovy kapely v Kolíně.

Za druhé světové války byl nasazen s mnoha jinými řemeslníky z Kolína do Hamburku, kde odklízel spolu s ostatními trosky rozbořeného města. Celý rok (1942-43) trvalo, než se vrátil domů. Zemřel v Kolíně 11.1.1968.

Práce Ladislava Herclíka je řemeslně dokonalá. Jak dokonale uměl postavit nástroje, tak i prováděl opravy. Stavěl nástroje hlavně podle italských mistrů, zvláště pak Guarneriho a Stradivariho. Na nástrojích z prvního tvůrčího období jsou znát neustálé vlivy německé školy a hledání nových osobitých tvarů. Teprve v pozdějším stadiu se přiklání ke klasickým tvarům italské školy. 

Používal zlatožlutého až hnědočerveného laku olejového i lihového. Nástroje vyráběl z javoru žíhaného a součkového. Výjimečně používal kaštanu.