Rozhovor s Hanou Kubisovou v časopise Reportér

V čísle 10 časopisu Reportér vyšel rozhovor s mladoboleslavskou rodačkou a absolventkou zdejší Lidové školy umění Hanou Kubisovou. Tato výborná houslistka je jedním ze zakládajících členů slavného a skvělého orchestru PKF – Prague Philharmonia, kterému se článek věnuje především. Ale je tam i část označená PŘIJĎTE ZÍTRA, a ta je velmi zajímavá pro nás. Hana v ní vzpomíná na své začátky v "lidušce" u pana ředitele Josefa Nováka. Níže tuto část uvádíme.

V září roku 2024 se můžeme také těšit na koncert Hany Kubisové, mezzosopranistky Lucie Hilscherové a klavíristky Slávky Vernerové Pěchočové. Tento koncert pořádá Kruh přátel hudby Mladá Boleslav.

PŘIJĎTE ZÍTRA

Začněme právě Hanou. Narodila se v roce 1972 do rodiny, v níž nikdy nebyl žádný profesionální muzikant, ale kde se hodně zpívalo a hudba byla trvale přítomná. Hana ráda říká, že k houslím přišla jako slepá k houslím - a ono to tak v podstatě je, protože kdyby se onoho dne, kdy ji táta poprvé vzal do místní hudební školy, potkala s někým jiným než s houslovým pedagogem Josefem Novákem, je možné, že by dnes v rukou skutečně svírala jiný nástroj, třeba flétnu nebo violoncello.

"Táta byl instruktor v autoškole," vypráví Hana Kubisová. "Tenkrát učil nějakou profesorku hudby a zmínil se jí, že jeho dcera, tedy já, už je ve věku, kdy by mohla začít na něco hrát."

Haně bylo skoro osm, což je vlastně docela dost, v rozhovorech s profesionálními muzikanty se často dozvíte, že začínali ve čtyřech nebo pěti, někdo dokonce i dřív: například houslový virtuos a jeden z nejlepších světových hudebníků současnosti Josef Špaček v interview pro Reportéra vzpomínal, že mu byly tři, když doma ve skříni našel staré housle. Od té chvíle už je prý nepustil.

Paní v autoškole Haninu tatínkovi doporučila, ať dceru vezme do místní lidové školy umění. A tak šli. Hana říká, že jí to zpočátku bylo vlastně jedno, nic zásadního nečekala.

První, na koho s tátou v budově lidušky narazili, byl právě Josef Novák, ředitel, houslista a už tehdy výrazná hudební osobnost celého města. Novák, ročník 1927, v místní lidušce působil od roku 1951, v šedesátých letech tu zakládal Mladoboleslavský komorní orchestr, který měl díky němu špičkovou úroveň, a který dokonce jezdil koncertovat i do zahraničí. Což samozřejmě Hana zpočátku netušila. Novák si holčičku rovnou vyzkoušel a bez zvláštních průtahů povídá: "Přijďte zítra."
"Ale v kolik? A ke komu? Vždyť ani nemáme housle," zajímal se Hanin otec, Novák jen mávl rukou, ať prý se o nic nestará, že se to všechno zařídí.

Což byl první signál, že má Hana opravdu velký talent - Novák jej rozpoznal na první dobrou. Vzal si dívku k sobě do třídy a začali pracovat a Hana byla okouzlená, protože její profesor byl prý velmi charismatický a s dětmi to perfektně uměl. Nějaký ten cukr, nějaký ten bič, ale cukru vždycky o něco víc, aby děti byly motivované a nadšené a chtěly hrát. "Vštěpoval nám lásku k hudbě, opravdu se nám věnoval. Což u mě vedlo k tomu, že jsem doma cvičila, ráda a bez přemlouvání." Až později, v rané pubertě, se tu a tam stalo, že se Haně cvičit nechtělo. Tehdy ale otec využíval mnohokrát ozkoušenou metodu: "Nechceš? Nemusíš! Klidně vrátíme housle a je to." Načež se Hana zvedla a šla hrát. Úplně univerzální nicméně tahle metoda taky není - když ji otec aplikoval na Haninu sestru Drahomíru, ta se zaradovala a hrát přestala. "Dneska je z ní právnička," směje se Hana Kubisová.

Ke konci základní školy pak v rodině Kubisových nastala trochu paradoxní situace. Když Hana rodičům oznámila, že chce jít na konzervatoř, tatínek - tedy ten, kdo dceru o šest let dřív přivedl do hudebky - se postavil proti. "Řekl, že konzervatoř není dobrá škola a hudba není seriózní povolání." K tomu na Hanu "nastoupila" paní učitelka ze základky, snažila se ji přesvědčit, že s tak dobrými známkami jí na konzervatoři bude škoda a že vhodnější cestou by bylo gymnázium.

Pro Hanu však nic jiného než housle nepřipadalo v úvahu, už tehdy věděla, že chce být učitelkou hudby - po vzoru profesora Nováka. A tak si nakonec konzervatoř vyvzdorovala a odjela do Prahy.

 Po vytvoření účtu na webové verzi časopisu Reportér je možné přečíst celý článek zdarma.