PAN ŘEDITEL FEŘT
Vzpomínka houslisty Jana Kvapila, člena České filharmonie a Talichova kvarteta
Ihned zapamatovatelný originál, klidná chůze, úsporná gesta, tmavší pleť, tmavé živé vlasy, zkoumavé hluboké černé oči, úzká jadrná ústa, smál se spíše těma očima, rád, a rád by určitě častěji, kdyby neměl tak pevný charakter a lidský intelekt.
V jeho místnosti byl pořádek, ostatně jako v celé budově, uprostřed ředitelny krásný klavír, knihovna, administrativa a přímo proti dveřím z chodby, kterými musel každý do ředitelny vstoupit, obraz Beethovena. - "Pozor návštěvníku, jsi na půdě pravdy. Zbytečné noty, líbivé árie, nasládlá glissanda tu nenabízíme!" - Hned vpravo dveře do sborovny, málokdy zavřené - tajnosti nás netrápí.
A tak také vyučoval. Barvitě, zaujatě, zajímavě. Žáci ho milovali. Někteří dokonce navštěvovali jeho výuku hudební nauky v dalším školním roce, kdy již nebyla pro ně v osnovách.
Hrál výborně na klavír, byl sbormistrem BOLESLAVU, komponoval a dirigoval. V jeho éře Mladoboleslavská filharmonie - díky jeho trpělivosti a ušlechtilé úpornosti, neboť si uvědomoval zázračnou moc hudby - dosáhla téměř prahu profesionality. Souborné provedení Dvořákových Slovanských tanců bylo zařazeno jako jedno z dalších představení do abonmá městského divadla. A na každém závěrečném koncertě Kruhu přátel hudby vystoupil host mezinárodního festivalu Pražské jaro - Richter, Rostropovič, Berman, Kogan. . . divadlo jásalo. Se sólista pražských operních scén nastudoval Mozartovu Korunovační mši - Kyrie, Gloria, Credo . . . . slova v té době podezřelá.
Jak to dělal a kdy odpočíval, to ví pán Bůh. Jak to naorganizoval a kolik vrásek a bolestí mu přibylo, to věděl jen on sám!
Ano, bylo hezké přijít na koncert - bylo uvařeno, napečeno, naservírováno. Bylo krásné přijít do hudebky a skrze ni na chvíli zapomenout na matematiku, fyziku, civilní obranu, dějepis. . .
Bylo příjemně tajemné potkat na chodbě pana ředitele Feřta, pozdravit a opět, jako vždycky, se v duchu zeptat a současně děkovat: Pane řediteli, mohu Vás mít rád?"