Josef Bohumil Herclík
Z diplomové práce Eduarda Šístka (vypracována v r. 1975), pozdějšího houslaře HAMU.
Narodil se 8.dubna 1903 ve Starých Benátkách nad Jizerou. Vyučil se houslařem ve Starých Benátkách u svého otce Františka Herclíka a současně navštěvoval živnostenskou školu v Mladé Boleslavi. Po vyučení vstoupil do mistrovské houslařské školy v Schönbachu, kde pracoval u mistra Lankela.
Po absolvování mistrovské školy v Schönbachu (30.1.1921) zůstal ještě na místě asi půl roku. V této době navštěvoval německé městečko Markneukirchen, kde zůstával na práci vždy na několik dní u mistra J.G.Schustera, u něhož opravoval výhradně cenné nástroje. Po půl roce se vrátil domů do Mladé Boleslavi ke svému otci. Ten ho poslal pracovat k mistru Otakaru Špidlenovi, jenž mu nabídl praxi za vyučeného již Karla Pilaře, který již u něho pracoval jako dělník. 13.11.1921 odešel do Prahy. U Špidlena pracoval celé dva roky. V této době využíval možností, které mu Praha nabízela a navštěvoval profesora Pekelského, u kterého studoval housle, a profesora Máchu, který ho učil na violu d'amour. Když otec onemocněl, vrátil se do Mladé Boleslavi a převzal jeho dílnu. V roce 1927 se oženil s Martou rozenou Cernou z Mladé Boleslavi. 9.října roku 1930 byl jmenován soudním znalcem. Vedle houslařství se mistr J.B.Herclík věnuje kulturní činnosti v Mladé Boleslavi. Navštěvoval Mladoboleslavskou filharmonii 35 let, kde hrál druhé housle a violu. Často též vystupoval jako sólista na violu d'amour. Jako zakládající člen Mladoboleslavské filharmonie se ještě pamatuje na prvního dirigenta Oskara Baťka. Druhým dirigentem pak byl ředitel mladoboleslavské hudební školy Josef Feřt. Po smrti tohoto dirigenta se Mladoboleslavská filharmonie rozpadla.
Za druhé světové války byl J.B.Herclík ilegálně činný. V roce 1943 byl zatčen gestapem a uvězněn na Pankráci, kde byl též odsouzen. Po rozsudku byl odvezen do Malé pevnosti v Terezíně, kde zůstal uvězněn až do konce války. V této době prožil mnoho utrpení. J.B.Herclík vypráví: "Měl jsem štěstí, že při práci venku jsem se mohl domluvit se soudruhem z dílen. Ten se pak zmínil veliteli dílen, esesáku Obersturmbannführerovi Josefu Sternopflovi (sudetský Němec z Tachova), že je zavřen v Malé pevnosti houslař. Byla to moje záchrana. Zanedlouho jsem byl odkomandován do dílen, kde jsem vyrobil pro velitele dílen jedny neznačkované housle. K výrobě nástroje jsem si mohl vybrat nářadí z ohromných zásob, které Němci nakradli v Polsku a navozili do koncentračního tábora v Terezíně." Po osvobození Rudou armádou se vrátil s podlomeným zdravím domů do Mladé Boleslavi a pokračoval opět ve své práci.
Za účast v národním boji proti fašismu mu byla udělena ministrem vnitra bronzová medaile a záslužný kříž.
Jeho práce jsou vysoko ceněny na mezinárodních soutěžích (Praha 1935, Paříž 1937, Berlín 1938). Po válce v Holandsku, Belgii, NDR, Polsku, všude se mu dostává velkého uznání.
Mistr houslař J.B.Herclík pracuje hlavně podle mistrů české školy (F.Hulinský, J.Kulík, Ferdinand Homolka, E.A.Homolka, C.Hellmer, J.Sitt, J.U.Eberle, J.Hubička, J.B.Dvořák), dále pak podle italských mistrů (J.Guarnerius, N.Amati, A.Stra-divari, C.Bergonzi, M.Albanus, C.Camilo, L.Storioni, N.Gagliano, P.Maggini), výjimečně podle mistrů německých (Jacobus Steiner). Má však též své modely, podle kterých často vyráběl nástroje. Ovlivněn byl také školou pařížskou a v jeho díle se často střetneme s modelem pařížského mistra Lupota.
Z počátku své houslařské činnosti měl neustálenou představu o povrchové úpravě svých nástrojů. Vystřídalo se u něj několik období, ve kterých používal různého složení laků. Nejprve zkoušel na nástrojích laky olejové, které však po krátké době částečně zavrhl pro jejich měkkost. Ochranná vrstvička totiž nedrží celistvý povrch, po delším čase praská a v některých případech nedrží celistvost vrstvy a roztéká se v krůpějích (také např. J.Hubička a J.B.Dvořák). Záleží však hlavně na složení a poměru pryskyřic, které jsou rozpuštěny v rozpouštědle. Nejdůležitější je však druh olejů a poměr ve kterém se do laků přidávají. Celkové složení pak udává jakost a vlastnosti laku. Velkou nevýhodou u olejových laků je též dlouhá schnoucí doba.
Asi pro tyto záporné vlastnosti mistr J.B.Herclík upouští od laku olejového a přiklání se k lakům lihovým. Jsou výhodnější pro rychle schnoucí dobu a dobré vlastnosti. Tvrdší lesklý po-vrch a kladné akustické jevy jsou ve výrobě resonanční předností. V dalším jeho díle, jak z jeho poznámek vyplývá, používá kombinace těchto laků. Jsou to tak zvané laky lihoolejové, ve kterých jsou mimo lihového rozpouštědla a pryskyřic přidávány též oleje různého druhu. Tím mistr dosahuje vzácných vlastností rezonančního laku. Lak se složkami tvrdými je měkčen látkami olejovými a tím dosahuje několika důležitých vlastností. Tvrdé pryskyřice jsou změkčeny a tím se stávají pružnými.
Podotýkám, že rezonanční lak nesmí být tvrdší než dřevo, ze kterého je nástroj vyroben. Takovýto lak podporuje pak rezonanční vlastnosti nástroje. Přítomnost olejů dává roztoku vláčnost, která je důležitá při nanášení laku na povrch nástroje. Lesk pak již hotového nástroje je trvalejší, než u laků vyloženě lihových. Je též odolnější proti venkovním vlivům. Mistr pak i v dalších letech používá právě tohoto laku. Vyskytují se však ve výjimečných případech některé nástroje, u kterých je povrchová úprava provedena lakem olejovým.
Barviva používá jen do samotných laků, mistrovské nástroje nemoří. Používá barviv světlehnědožlutých, v pozdější době pak žlutých, žlutočervených až oranžových. Z barviv používá hlavně barviva přírodní a to: z kořene kurkume, žlutého aloe (polo-pryskyřice). V obou případech jde o žlutá barviva, která pak kombinuje podle potřeby s barvivy získanými buď z květin, nebo chemicky. Pryskyřice používá výhradně klasické, jako je např. sandarack, benzoe-gumiguta, kopál, šelak zlatý, damara, peruánský balzám a jiné. Samotná příprava laků je jeho tajemstvím. Nejdůležitější při výrobě laků jsou druhy a poměry vah jednotlivých pryskyřic. Samotné vlastnosti jednotlivých pryskyřic pak spojené v celek, dodávají laku podobu, ve které se všechny vlastnosti sčítají a tvoří konečný tvar. Houslař si tedy po zralé úvaze může vypočítat jaký vyrobí lak, jestliže však zná vlastnosti pryskyřic, které k výrobě potřebuje. Při několika kombinacích může dosáhnout dobrých výsledků. Materiál, kterého používá na výrobu hudebních nástrojů je různý. Část starého rezonančního dřeva zdědil po svém otci Františku Herclíkovi. Ostatek koupil. Na první nástroje používal smrku šumavského, který získal společně se svým otcem. Dále pak získal sobotecký smrk 200 let starý z trámů děkanského chrámu sv.Máří Magdaleny v Sobotce. Při opravě tohoto chrámu byly všechny staré trámy vyměněny za nové. J.B.Herclík toto dřevo, které se vyznačovalo výbornými akustickými vlastnostmi, pro své houslařské účely koupil.
Javoru používá žíhaného, součkovaného a výjimečně rovného. Též vyráběl ze dřeva kaštanového. U louten používal ke spodnímu páskování kombinace dřev: javorového, hruškového a švestkového. Nástroje kvalitní vykládá ebenovým páskováním dvojitým, v některých případech podle vzoru J.Guarneria vkládá ebenové ozdoby do rohů desek. Ze seznamu sestaveného mistrem J.B.Herclíkem během života (v něm chybí asi 70 opusů) jsem zjistil, odkud pocházel materiál použitý k výrobě nástrojů, tedy i tvrdé dřevo. Krásného kaštanu, který je prvotřídním materiálem, z něhož jsem viděl několik nádherných nástrojů, jakož i prvotřídního krásně žíhaného javoru, dostalo se mu ke koupi v zámeckém parku hradu Humprechtu v Sobotce. Po otci mu též zůstalo mnoho kusů kvalitního javoru na desky, luby a hlavice. Část prvotřídního javoru nakoupil v Jugoslavii, kde roste nejlepší rezonanční javor na světě. Ostatní javorový materiál si vybral ze skladů rezonančního dřeva v Schönbachu, nebo je původem z okolí Mladé Boleslavi. Hruškové a ěvestkové dřevo, které se na jeho nástrojích též vyskytuje, pochází ze dvora prvního jeho bydliště ve Starých Benátkách.
Jako vynikajícímu mistru houslařovi mu byl přidělen v roce 1967 ministerstvem kultury na praxi sovětský houslař Nikolaj Micenko. Pracoval a získával u něj zkušenosti po dobu šesti měsíců.
J.B.Herclík při svých 71 letech je pln optimistického nadšení, tak potřebného pro život a práci. Kromě svého velkého koníčka-známek, si ještě vede zvláštní zápisník, který nazývá "Vtipníkem". Zapisuje si do něj všechny pěkné vtipy. Je totiž velmi veselým člověkem a má rád především vtipy muzikantské. Za svůj život již vykonal mnoho práce. Nejenže staví stále nové a nové nástroje, ale je též výborným opravářem. Pro Národní muzeum zachránil již několik desítek velmi cenných nástrojů. Vyrobil též několik louten podle starých muzejních zcela zničených kusů. Zhotovil též 16 viol d'amour. První violu d'amour podle vzoru J.U.Eberle (originál se nachází v Drážďanech) má stále ve svém vlastnictví. Nádherný exemplář je z roku 1926 a připomíná mu neustále jeho plodné mládí. Ještě dnes na ni dovede zahrát některé ze svých oblíbených melodií. Mimo louten, jak jsem již uvedl, stavěl též violy da braccio a gamby. Inspirovala ho k tomu léta jeho učení na mistrovské škole v Schönbachu, kde měl svoji oblíbenou partu muzikantů. Scházeli se vždy po práci a pořádali za pěkných dnů výlety do přírody. Jak sám vypráví, zde se právě naučil hrát na loutnu a vůbec na veškeré brnkací nástroje. Do jeho sbírky výrobků též patří 36 strunná lidová harfa opus 600 z roku 1954. V témže roce vyrobil pro velký úspěch tohoto díla ještě jednu lidovou harfu s opusem 601.
Violy, které opouštějí jeho dílnu, mají svůj osobitý charakter. Nástroje vyrábí výhradně s menší menzurou. Mimo vlastní model používá modelů hlavně českých mistrů, na rozdíl od houslí u kterých se přiklání k modelům italským, a to hlavně k modelu J.Guarneria a A.Stradivariho. Ustálil se na těchto modelech snad proto, že tak kázala rodová tradice nebo snad proto, že tyto tvary jsou nejideálnější velikostí nástrojové skřínky, která má nejlepší předpoklady pro akustický ozev nástroje.
Jeho dílo až do roku 1975 čítá 901 opusů. Do tohoto velkého množství počítá mistr J.B.Berclík též suvenýry, které mají též mistrovskou cedulku s opusem. Vyrobil jich několik desítek pro své dobré zákazníky a známé umělce. Najde si vždy příležitost, jak takovou milou upomínku srdečně věnovat. Ještě dnes pracuje ve své dílně a snaží se plnit požadavky, které mu kladou zákazníci. Je škoda, že v prodejnách a dílnách hudebního tovaru se vždy nesetkáme se stejnou ochotou a porozuměním.