František Herclík
Z diplomové práce Eduarda Šístka (vypracována v r. 1975), pozdějšího houslaře HAMU.
Narodil se 8.března 1866 v Sedlci u Nových Benátek v čp.20. Pocházel z početné rodiny. Měl sedm sourozenců; dva bratry a pět sester. Otec, který měl hudbu rád, nechal synka učit hře na housle u svého švagra Dvořáka, který byl kapelníkem v nedalekém Zdětíně. Tam se František naučil hrát na housle a violu. Později ho poslal otec ke kapelníkovi Součkovi do Benátek, kde se ještě naučil hrát na flétnu a počal navštěvovat ve čtrnácti letech jeho muzikantskou bandu. To mu však nestačilo, brzy hrával s kapelou Beránkovou v Mečeříži i Benešovskou v Chotětově. Stal se z něho muzikant.
V té době se učil u svého otce kolářskému řemeslu. Tatínek však rok na to - 1881 - zemřel, dílnu převzal nejstarší syn Josef a když krátce na to zemřela i maminka, nastaly smutné časy. Učil se pak kolářskému řemeslu u Procházky v Kochánku a dokončil učení u Hlaváčka v Benátkách. Hudba jej však lákala a nechal se proto odvést k 10.pěšímu mladoboleslavskému pluku, kde nastoupil jako elév u vojenské hudby, kde si odsloužil plných dvanáct let a tři měsíce. Prošel posádkami v Rakousku a v Itálii (Linec, Terst, Meran, Corina, Udina aj.), získal hudební zkušenosti a seznámil se s mnohými muzikanty. V Itálii často ve volných chvílích navštěvoval dílny mistrů houslařů, protože se již tehdy jako hudebník o smyčcové hudební nástroje velmi zajímal. Chodíval tam rád a pozorně sledoval práci těchto mistrů. Zajímala ho stavba nástrojů a snažil se proniknout do tajemství starých italských mistrů.
Když byl z vojny propuštěn, vrátil se domů do Benátek ke svému řemeslu. Nastoupil k mistru Hlaváčkovi, s jehož dcerou se v roce 1894 oženil.
Kolářství ovládal dobře, hospodářství přispělo k živobytí, stejně jako hudba. Nejenže hrál o muzikách, ale vyučoval i děti hře na všechny smyčcové nástroje. Poznával, že práce kolářská jej zmáhá, přemýšlel o tom co viděl a zažil ve světě, a když pak vyrobil prvé housle a měl s nimi úspěch, rozhodl se stát houslařem.
K získání dalších zkušeností využil první příležitosti, která se naskytla, když v roce 1895 byla otevřena v Praze, v místech veletržního paláce Julia Fučíka, jubilejní výstava. Tam si mohl prohlédnout vystavené nástroje i zakoupit odbornou, hlavně německou literaturu. Počal se shánět po starých nástrojích, jež kupoval i opravoval. Rozebíral je, měřil sílu dřeva, zkoumal laky a vnikal postupně do jejich tajemství. Dal se do práce. Tvořil desky podle přesných výpočtů. Poznával jak má vytvořit výřez boků, jakou sílu dát desce. Učil se míchat lak, jenž musí být dle dřeva někdy pružnější, jindy tvrdší. Pracoval trpělivě, neboť houslařské umění vyžaduje nejvyšší soustředění, jako práce sochařská. Začal zanedbávat řemeslo kolářské i hospodářství, k nespokojenosti své manželky. Pracoval od rána do noci, nezdary se nedal zviklat. Zpočátku měl jen malý příjem, ač jeho pověst rostla. Nemohl totiž své výrobky uvádět na trh, neměl známosti a hlavně, neměl výuční list houslařský. 0 jeho housle měl zájem i soudní úředník Karel Princ, který je také doporučoval nakladateli F.A.Urbánkovi v Praze k vystavení. Ten si nechal nástroje přezkoušet u významného houslisty profesora Ferdinanda Lachnera, jenž se o nich pochvalně vyjádřil. Housle uviděl ve výloze hrabě Kolowrat a objednal si je. Zpráva o prodeji se rychle rozšířila po okolí. Krátce na to se dostavil další úspěch, když v roce 1902 získal v Praze na dělnické výstavě druhou cenu a rok nato na výstavě v Pardubicích a Hořících I. zlatou medaili. Úspěchy zde byly, ale oprávnění k provozováni houslařské živnosti nikde. I chtěl mu pomoci rada Bayer a vypracoval mu žádost, kterou i s doporučeními předložil obchodní a živnostenské komoře do Liberce. Ale ta byla zamítnuta s podotknutím, že žadatel nemá výuční list. V této kritické době se Františka Herclíka ujal hrabě A.Thurn-Taxis, který měl sídlo na zámečku v Loučeni. Měl svoji kapelu a velkou sbírku hudebních nástrojů. Mnohé z nich si přivezl ze svých cest po Itálii.
Hrabě Thurn-Taxis přivádí k Františku Herclíkovi českého virtuosa Emanuela Ondříčka, který koncertoval v Benátkách a ten po shlédnutí a vyzkoušení jím vyrobených houslí, mu dal dobrozdání o kvalitním výrobku.
Uplynuly ještě čtyři roky než houslař došel cíle. V roce 1907 přijel do Prahy císař František Josef, Herclík využil této příležitosti, nechal si od tajemníka rady Bayera vypracovat novou žádost, podepřenou doklady o udělení již šesti zlatých medailí a předložil ji na pražském hradě. Půl roku se provádělo šetření, až konečně 15.srpna 1907 bylo uděleno Františku Herclíkovi místodržitelské dispens (pod číslem 24 33 50) k provozování živnosti houslařské.
Oznámil veřejnosti otevření dílny ve Starých Benátkách a pokračoval v práci. Brzy však zjistil, že zákazníci mají k výrobci daleko, neboť dráha je od Benátek značně vzdálena, a tak se nakonec rozhodl přestěhovat do Mladé Boleslavi, kde si v roce 1912 otevřel dílnu Na Ptáku čp.130. Později zakoupil nynější dům ve Vodkově ulici, kam se přestěhoval s celou rodinou a působil tam do své smrti. Pracoval pilně až do svých 82 let a zemřel 13.září 1948 v Mladé Boleslavi.